Jdi na obsah Jdi na menu
 


z Historie Mnichova díl 2

9. 1. 2010

   =zpět díl 1=                                  

                                       Mnichovské mlýny

 

Počátky vzniku mlýnů v Mnichově nejsou až tak přesně zdatované ale dá se předpokládat jejich vznik někdy v 16 století. Mlýny zde byly tři. První z nich, (Gemeidemühle) to znamená mlýn obecní stával v tak zvané Horní vsi (Oberdorf). V roce 1925 na něm byl mlynářem v pachtu pan Robert Fochler. Služby tohoto mlýna využívali místní obyvatelé proto byl také mlýnem obecním. Větší mlýn stojící přibližně ve středu obce (Mitteldorf) jehož vznik se datuje na počátek 16 století, má od roku 1800 známá jména majitelů. Jako první známí majitel je rodina Nackel která vlastnila rozsáhlý zemědělský majetek. Ještě v minulém století se dal rod mlynářů vysledovat na místním tehdy ještě funkčním hřbitově na mramorovém kříži, který nechal postavit jeden z rodu Nackel pan Bedřich Schöbel, děd posledního z majitelů, který byl dlouhou dobu také starostou obce. Když se oženil s Annou Nackel, tak okolo roku 1850 nechal celý mlýn přestavět na modernější provoz, čímž dal základ pro pozdější tak zvaný obchodní mlýn. Další zajímavostí je, že již v roce 1880 zavedl ve mlýně elektrické osvětlení. Tedy dávno před proniknutím tohoto vynálezu do bruntálského okresu.

   Po vystudování mlynářské školy v Dipolosweileru u Drážďan byl přesvědčen, že novými metodami a finančně výhodným provozem může dosáhnout úspěchu. A tak v roce 1925 a ještě v roce 1940 přestavěl celý mlýnský provoz. Tyto investice se vyplatily a denní výkon mlýna  dosahoval až 16 tun semletého obilí. 

delnici-pro-schobelmuhle--4.jpg

 

 

Dělníci při práci na Schöbelově mlýnu

             Obilí se zde mlelo na zakázku, obchodně a v té nejvyšší kvalitě. Mlýn byl vybaven nejmodernějším čistícím zařízením a automatickým nastavováním váhy a kvality od krupice až po hladkou mouku a to ještě automaticky nastavoval jejich jemnost a čistotu. Podíl pšenice činil 90% a tato byla dovážena z Kanady, USA, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Slovenska a z celé oblasti Moravy a Slezska. Kvalitu výrobků kontrolovala dobře vybavená laboratoř. Původní vodní kolo o průměru 5,4m a šíři 3m poháněné horní vodou bylo nahrazeno v roce 1925 turbínou zn. Voigt o výkonu 40 HP a tato byla v roce 1940 nahrazena výkonnější s výkonem 72 HP v rezervě byl ještě stacionární motor o výkonu 41 HP. Nutno ještě dodat, že s mlýnem pracovala také moderní pekárna.

                                                           

mnichov-schobluv-mlyn2.jpg

                                                            Schöblův mlýn konec 19 stol.

 

Okresní hejtmanství zařadilo mlýn do moderního továrního provozu s automatickým zařízením. Obdobně pochvalně se vyjádřila živnostenská komora v Opavě.

Pan Adolf Schöbel byl jediným majitelem mlýna. Měl tři spolupracovníky kteří se starali o nákup obilí dopravu a prodej výrobků. Jako obsluha mlýna pracovalo deset osob. Provoz mlýna byl ukončen po druhé světové válce.

A ještě třetí mlýn tak zvaný Getreidemühle (obilný mlýn), ten patřil do komplexu sklárny Mnichov která vlastnila také svoji pekárnu a hospodu.

 

Obrazek

 

                                                  Schöblův mlýn a hospoda Mück.              
 

Obrazek

                                                        Mlýn patřící ke sklárně (Getreidemühle). 

 

 


 

                           MNICHOV OD PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY


  

Po první světové válce chtěla nacionálně myslící část německého obyvatelstva ustanovit v pohraničí autonomii nebo připojit Sudety k Německu, byly dokonce pokusy o ozbrojený převrat. Těmto snahám udělala přítrž až Československá armáda která obsadila Opavu a další větší města. Poté nastal v pohraničí klid který trval až do hospodářské krize. V roce 1935 když se v Německu ujala moci NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem začalo to v našem po-hraničí opět vařit. Ordneři z Henleinovy strany veřejně vystupovali proti pražské vládě a napadali vše co jen trochu připomínalo Čechy. Jejich hesly „Ein Reich, ein Volk, ein Führer nebo Heim in Reich“ bylo pomalováno kde co. Když v roce 1937 Henleinova strana vyhrála volby vše se ještě zhoršilo. Proto začala československá vláda opevňovat pohraniční oblasti. Toto opevnění procházelo na Vrbensku také Mnichovem, jehož okolí je opevněno pěchotními sruby navzájem propojenými zákopy a mohutnými protitankovými příkopy.


Obrazek

                                 Pěchotní srub zákopy a protitankoví ježci. 

 

 

Vše bylo ale marné. Po Mnichovské zradě a obsazení pohraničí vojsky Wehrmachtu, musela 7.X.1938 československá armáda svoje pozice vyklidit a s ní všichni kdo nesouhlasili s novým režimem, hlavně Češi.

Toto se ale německému obyvatelstvu krutě nevyplatilo. Po vyhlášení války museli rukovat do Wehrmachtu a mnoho jich padlo hlavně na Ruské frontě. A to nebyl ještě konec Po válce museli podle Benešových dekretů nosit potupné bílé pásky na rukávech. Byli šikanováni některými výrostky s tak zvaných Revolučních Gard a po roce 1946 odsunováni do Německa. Mohli si vzít jen 50kg na osobu ne však zlato, stříbro, drahé kameny, rozhlasové přijímače atd. některé osady se úplně vylidnily jako na př. Adamov nebo značně poklesl počet obyvatel, Mnichov, Heřmanovice, Horní a Dolní Údolí atd. Po válce začala výroba v Mnichově upadat. Podniky se zavíraly a likvidovaly. Bylo zde založeno JZD ale neprosperovalo a tak se ho ujaly Státní Statky. V roce 1960 přestala samostatná obec Mnichov existovat a stala se mistní částí Vrbna pod Pradědem.

 

                                             PŘÍRODNÍ KATASTROFY

 

Do našeho regionu zasahovaly nejvíce povodně. Byly tu ale také jiné živly které také ničily přírodu a práci lidí. Velké větrné smrště. Jedna z největších zasáhla i Mnichov 17. I. 1955. Ale také zemětřesení které zde zasáhlo 3x. nejsilnější v srpnu roku 1792. V kronikách je zapsáno jako velmi silné s dodatkem, že praskaly domy padaly komíny a v okolních horách se zřítily skalní stěny. Pro povodně jsem zvolil samostatný výpis z kronik proto, že povodní bylo velmi mnoho.

                                                                                   kalamita-1934-3.jpg

 

 

 

 

                                                                                       Kalamita 1934

                                   Obrazek

                                                Kalamita ze 17.1.1955
 

                                             Rok 1997 

Obrazek

                                         Mnichov Černá Opava 1997 dům pana Ludwiga.  

 

Obrazek

                                  Mnichov Střední Opava 1997 dům paní Hromečkové.


  

                           Povodně od roku 1770

  • 1773 - zima bez sněhu, po novém roce tři týdny pršelo
  • 1784 - v létě veliké lijáky. Povodeň zničila všechny mosty i několik obytných domů poblíž řeky
  • 1812 - veliké letní povodně způsobily veliké škody
  • 1817 - tuhá zima, pak veliké povodně a sucha, neúroda, hlad
  • 1829 - 10. - 12.června silná povodeň, v červenci padal sníh
  • 1830 - cholera, v létě záplavy a neúroda
  • 1847 - 14.června silná povodeň
  • 1860 - 13.července veliká povodeň
  • 1880 - 5.srpna nebývalá povodeň způsobila mnoho škod
  • 1884 - 15.června průtrž mračen a povodeň
  • 1903 -11.července povodeň jaká dosud nepamatována - zničená sklárna, zbořeny všechny mosty(mimo mnichovského)
  • 1907 - povodeň
  • 1940 - silná povodeň
  • 1997 - 6.července povodeň, která napáchala obrovské škody nejen na obytných domech, silnicích, mostech, železnici, ale i na lidských životech. Škody na přírodě, které se jen stěží dají vyčíslit

 


 
                       1940 KATASTROFÁLNÍ POVODEŇ V ÚDOLÍ OPAVY 

 

Poslední velkou povodeň v dějinách samostatného Mnichova zažili starší občané 19.a 20. května 1940. Tato povodeň zanechala mnoho škod na polích, nivách, mostech ale i na obytných domech. Celý týden nad územím Sudet ve dne v noci neustále pršelo k tomu se přidal tající sníh a nakonec ještě průtrž mračen, takže země byla nacucaná jako houba a okolní hory byly vidět jen v šedé barvě. Všechny tři přítoky řeky Opavy, Černá, Střední a Bílá se z hodiny na hodinu proměnily v obrovské dravé řeky. V Horní Vsi (horní část Mnichova) zanechala voda strašnou spoušť. Zničila všechny lávky a odplavila kus císařské silnice. Cesta na Suchou horu se úplně rozpadla. Voda také strhla dům rodiny Englischové.

Zvlášť velké škody nadělala velká voda na Střední Opavě ve videl-ském údolí. V Železné zničila železobetonový most na spojnici prv-ní a druhá huť, Bílý Potok, Vidly, když po vykopání odvodňovacího kanálu bez něhož by byla zatopena velká část Železné, voda podemlela základy a most se prolomil.

Z povodní je také jedna perlička. Při povodni v roce 1903 utrpěla kotelna ve sklárně firmy Richter značnou ztrátu, přívalová vlna vytrhla dva kotle z jejich ukotvení a spláchla je s sebou. Kotle nebyly po povodni nalezeny. Až po 37 letech po povodni v roce 1940 když voda odplavila staré nánosy štěrku se kotle objevily až u Karlovic, samozřejmě již jako železný šrot.

Po válce začala česká správa kvůli povodním zpevňovat břehy které měly vodu při vysokém stavu udržet v korytě ale jak víme z roku 1997 tak se to moc nepodařilo.

Kronikáři pečlivě zaznamenávali všechny velké povodně a tak především o Videlském údolí o Bílém Potoce, Železné a také o Prostřední vsi v Mnichově (na Loukách) nám zanechali v různých starých nákresech a záznamech data velkých povodní které zde od roku 1750 proběhly.

Zapsáno to bylo takto 25 srpna 1750 při průtrži mračen byly zničeny mosty a některé domy. Stejné povodně při nichž byly na Vrbensku některé domy a mosty odplaveny se opakovaly také v letech 1768, 1784, 1817, 1829. Dále 10 až 12 června 1847, 14. června 1860, 13. června 1879, 6. června 1888, 5.srpna 1894 a již uvedená povodeň v roce 1903.

Dalším extrémem který nám údolí Opavy dopřálo byla voda nízká. V údolí Opavy vládlo takové sucho, že všechna tři ramena vyschla a vrbensko se ocitlo bez pitné vody. Toto se stalo v letech 1802 a 1811. Přáním všech občanů jistě je, aby v naší řece tekla kříšťálová voda, byla plná pstruhů a v jejich březích sídlili ledňáčci. Aby na březích stály četné mlýny a pily a tvořily nádherný ráz naší horské krajiny.

 

 MNICHOV V ROCE 1925

 

Obyvatelé Německé národnosti 1922, Čechů bylo 6 a ostatních 37.

Obecní majetek činil 6 staveb, 10 ha polností. Obecní dluh činil 20 040 Kč, obecní přirážka činila 426%, daň ze zábavy činila 15 400 Kč a poplatky za psy 1100 Kč

Starosta: Rudolf Titze, pilař.

Radní : Josef Schulz, Robert Atzler, Rudolf Breier, Johann Miller, Rudolf Streit, Adolf Schindler.

Obecní tajemník: Ferdinand Bartsch

Obecní sluha: Johan Mader.

Farní úřad: farář Rudolf Vanitshek, varhaník Richard Hosa, kostelníci Adolf Blaschke a Franz Wiesner.

Klášter sv. řádu Boromejského: sestra představená Irmgard Casper.

Pětitřídní národní škola: ředitel Richard Hosa, učitelé: Artur Franke, Oswald Keller (místní písmák), Alois Peiker, Hildegard David, Antonia Herber, Stefania Turza.

Porodní asistentky: Hedvig Grohs a Aloisia Mihatsch.

Pošta a telegraf Mnichov: (Úřední název: Mnichov u Vrbna) Pošt-mistr:Elfriede Priessnitz, listonoši Leopold Mader a Emma Haken-berg.

Statkáři: August Assmann, Robert Beier, Boromejský řád, Wilhelm Englisch,
Alois Gross, Josef Hackenberg, Karl Horny, Josef Knopf. Rudolf Kröst, Franz Moritz,
Anna Mück, Rosa Mück, Ferdinand Neumann, Albert Nickmann, Johann Rohrbach,
Anna Schmidt, Karl Schromm, Albert Tietze, Alois Tietze, Rudolf Tietze, Ferdinand Ulrich,
Alois Urban, Josef Wenzel, Friedrich Zimmermann.

Spolek“ Spoření a půjčky Mnichov a Železná s.r.o.

Představenstvo: Ferdinand Neumann, Franz Peschke, Franz Geisler, Arthur Franke.

Lázně: Boromejský řád (klášter).

Pily: Robert Titze, Albert Titze, Alois Titze,

Obchod s dřevem a prkny: Rudolf Titze, pila a hoblovna Ambroz Vogel, Konsorcium Ungarbrettsäge, nájemce Galle.

Parní mlýn: Karl Schöbel a Emma Schobel, osazenstvo: Ing Adolf Schöbel, pohon mlýna voda a pára 40 HP – 10 dělníků.

Kamenolom a pálení vápna: Ferdinand Neumann.

Pekaři: Rudolf Fitz – Rudolf Schaffer.

Výroba a rozvod elektřiny: Alois Titze.

Bednář: Wilhelm Bardutzky.

Řezníci: Franz Enders – Johann Kröst – Hermann Poppe – Johann Vietz.

Povozníci: August Grimm, Josef Hackenberg, Ernst Jauernig.

Galanterie: Rudolf Fitz.

Hospodští: Franz Enders (také řezník) – Emilie Hirschenfeld – Josef Kröst – Paula Mück – Hermann Poppe (také řezník)
Alois Urban spolek dělnický dům Johann Vietz.

Smíšené zboží: Anna Kirchner – Moritz Königer (také vinopalírna) – Stefan Losert – Wilhelm Zimmer – Friedrich Zimmermann.

Obchod se zeleninou: Sophie Rohrbach.

Hrnčířství a kamenina: Albert Neugebauer.

Obchod se starým šatstvem: Anna Seidel (chudobinec).

Obchod s palivovým dřívím: Josef Langer.

Obchod se zemědělskými produkty: Johann Streit (také obchod s dřívím).

Výroba dřevité vlny: Albert Neugebauer.

Kino: Spolkový dělnický dům (Rákosí).

Malíři a natěrači: Alois Gross – Josef Hillebrand.

Mlynář: Nájemce obecního mlýna – Robert Fochler.

Holičství a kadeřnictví: Rudolf Pannek, Albert Streit, Josef Sturm.

Potrubí a příslušenství: Peter Locke.

Sedlář a tapicér: Hermann Hein.

Kováři: Gustav Hronek - Hubert Hronek.

Obuvníci: Adolf Blaschke – Josef Gabriel – Robert Klein – Florian Krätschmer
– Albert Langer – Adolf Quecke – Karl Seifert – Josef Vater.

Veřejné stravování: Johann Schulz.

Stoláři: Albert Aust – Adolf Liter – Franz Wiesner.

Trafikanti: Albert Böhm – Johann Gans – Wilhelm Gerstbergr –Aloisia Zohner.

Obchod s potravinami: Berta Vietz.

Koláři: Karl Horny – Ernst Machetanz – Emil Schindler.

Cukrárna: Aloisia Zohner.

Spolky a organizace: Dobrovolní hasiči – Socal. Demokrat. spolek (Dělnický dům) – Katolický spolek. 
                                    

Toto je hrubý přehled firem a spolků pracujících v Mnichově v roce 1925. prakticky všechny tyto firmy do roku 1960 zmizely. Nejdéle fungovala cukrárna a kamenolom.

 



                                                   MNICHOVŠTÍ HASIČI.

 

Obec Mnichov má také své pamětihodnosti. Jednou z nich bylo v sté výročí založení dobrovolného hasičského spolku. Tento byl založen v roce 1890. Jeho zakládající členové byli“Karel Schöbl, Ferdinand Neumann, Alois Titze, farář Ubald Rother a učitel Josef Kunz, toho byli tři aktivní a jeden čestný člen a jeden hlásič požárů. V roce 1945 disponovali Mnichovští dobrovolní hasiči třemi pojízdnými stříkačkami s impregnovanými hadicemi s příslu-šenstvím, jednou motorovou stříkačkou s třípatrovým rotačním čerpadlem vše uloženo v přívěsném vozíku. Dále pak výsuvný žebřík, různé jednoduché střešní žebříky, sací a stříkací impregnované hadice délky až 20 m. mužstvo bylo vybaveno přilbami, opasky s úchytkami luceren a nástrojů. Mimo jiné vlastnili také 4ks nosítek, 8 sanitárních brašen, plynové masky, signální trubku, 50 ks hasičských plášťů, gumové holínky a jiný materiál. Hasičské zbrojnice byly v Prostřední Vsi (vedle obecního úřadu) a po jedné v Horní a Dolní Vsi. Společenská místnost byla v hostinci Rudolfa Mücka.

mnichov-hasici.jpg

Mnichovští hasiči patřili pod Slezský zemský svaz hasičů a záchranářů se sídlem v Opavě. Jan Mader (1884 – 1976) píše v domácím listu „Náš Lesní Domov“ ,že Mnichovští hasiči byli vždy použitelní jak k hašení požárů tak k záchraně lidských životů a majetku. Což dali najevo při povodních v letech 1897, 1903 a 1940. povodeň v roce 1903 byla jednou z největších živelných pohrom jaké kdy údolí Opavy postihly. V těch dnech byli hasiči v neustálém boji s vodním živlem který hromadně ničil nivy, silnice, mosty a domy, lidé museli být evakuováni ze svých domovů. Křestem prošla také nová motorová stříkačka při velkém požáru na Suchém Vrchu v roce 1930. Společně s hasiči z Železné a Heřmanovi, lesním personálem a lesními dělníky se podařilo požár zdolat takže shořelo přibližně jen 100 ha lesa. Nová stříkačka stála dole v údolí a celé hodiny čerpala vodu k požáru do výše 984 m/n.m.

 

                       Obrazek

                                                                                        

schaubelova-kaplicka-1.jpg

 

 

                                                        Kaplička z 18 století.

 

                                              DALŠÍ OBRÁZKY Z MNICHOVA
              

Obrazek

 

                                                         Druhá vápenka.
                

Obrazek 

             Mnichov – Kriegsdörfel.
           (válečná víska)

 

Obrazek

                                                                    Okolí sklárny.

                             

Obrazek

 

                                                Mnichovská cukrárna.
                  

Obrazek

                                           Tato hospoda dříve patřila sklárně.

                            

Obrazek

 

                                                   Mnichov – Niederdörfel

Obrazek

 

                                   Mapa obou Josefových hamrů z roku 1624.   

 

Obrazek

                              Mapka podniků využívajících sílu toku Černé Opavy.

  

                                                                         ZAVĚR

Nakonec musím dodat, co jsem se dozvěděl z Anglie od pana Emila Peschke. Rodina Peschke o které je zmínka v  Mnichovské kronice  byla od roku 1576 až do roku 1848 dědičnými  šoltysy. Od roku 1848 do roku 1912 už jen majiteli šoltyství a statku čp. 23. V tomto roce je statek prodán  a rodina kupuje majetky v Čechách, Slovinsku  a Rakousku. Poslední Peschke zemřel v Mnichové v roce 1890. Přesnější úpravu provedu až po přeložení listiny z roku 1576. Tím končí moje sbírka o Mnichově. Závěrem je nutno také dodat, že práce o historii vlastně nikdy nekončí, protože se stále dají najít různé záznamy a zápisy, někdy také fotografie nebo archeologické nálezy. Historie měst, obcí a osad byla a bude vždy velmi zajímavá a dává nám přehled o tom jak a v jakých podmínkách naši předkové žili, pracovali, vzdělávali a bavili se. Tato práce jistě není úplně přesná ale dává určitý přehled o historii Mnichova.

 

                            Z DOSTUPNÝCH MATERIÁLŮ VYBRAL A SESTAVIL
                          

                                                Zdeněk Hlávka                                  

   Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mnichov - lom

(Ivo Soukup, 13. 11. 2015 8:13)

Dobrý den.
Z archivních materiálů:
"v 06/1955 psaly Českoslovebnské státní silnice podn.řed. Olomouc na OPP Bruntál, že lom Travná byl zrušen a tamní lanová dráha o délce 1800 mm s 15 vozíky byla přenesena do nového lomu v Mnichově u Vrbna"
Zná někdo informace pro potvrzení či vyvrácení uvedené informace? Za každou zmínku děkuji. kontakt: soukupivo@centrum.cz