Jdi na obsah Jdi na menu
 




                                                            XVI – XX století.
                             VÝROBA ŽELEZA VE VRBNĚ A OKOLÍ

Počátky výroby železa a jeho zvelebování na vrbensku můžeme datovat do doby panování pánů z Vrbna. Asi v roce 1506 začaly vznikat první malé tavicí pece a zpracovatelské dílny. Ve Vrbně to bylo kolem staré poštovské cesty z Andělské Hory

 

Obrazek

                                    Okolo Poštovské cesty vznikaly první kovárny na zpracování železa.



                                                       HEŘMANOVICE

Dá se zjistit v kronikách ba i v jiných historických zápisech, že druhým větším výrobcem železa v okolí Vrbna byla obec Heřmanovice, kde již v roce 1522 postavil občan Karlin z Vratislavi železný hamr s pecí a získal povolení k těžbě železné rudy a k výrobě a prodeji svých výrobků od vratislavského biskupa Baltazara z Promnic . Tento hamr stál prakticky uprostřed obce v blízkosti dnešního kostela. V roce 1559 postavil další hamr a opět získal od biskupa právo na těžbu železných rud.


Obrazek

                               Zde byly vybudovány první hamry v Heřmanovicích.



Po skončení platnosti těchto práv byly hutě nabídnuty k prodeji Nisskému občanu Simonu Robertovi za 600 tolarů. Prodány ale nebyly, byly raději pronajaty za sumu 15 tolarů ročně. Biskup povolil v roce 1616 prodej a koupi hutí které byly v provozu až do konce 17 století. V této době se asi postavil na Drakově tzv. Kristiánův hamr, který zpracovával rudu natěženou ve svém okolí. V 18 století byla vybudována huť Köhelerova s hamrem na příkaz vratislavského biskupa Filipa von Schaffgotsch v tzv. Filipově údolí. Tato huť již ale nepatřila do katastru obce Heřmanovice. V roce 1807 postavili bratři Kirschové asi 500 m. od Drakova Lorenzovu huť s Vavřincovým hamrem. Tato výroba byla později přesunuta do Železné.


                                                          KARLOVICE

Jako druhá obec kde se začalo vyrábět železo byly Karlovice. První zmínka o tamních železárnách je z roku 1527 (Kloske). Další zmínka je z roku 1558 kdy se osada jmenovala „Hütten“. Tato osada zanikla i s železárnami v období 30ti leté války (1618 – 1648). Místo zaniklých hutí vznikly v roce 1676 hutě nové, tyto stály v části obce Staré Purkartice. Asi v polovině 17 století snad v roce 1645 byly postaveny nové hamry v Karlovicích a také v blízkém Adamově. Adamovské hutě zastavily výrobu velmi brzy kvůli nekvalitní výrobě. Karlovické hutě pracovaly až do počátku 19 století, kdy musely výrobu zastavit, protože nemohly konkurovat modernější výrobě ve Vítkovicích a Ostravě. Karlovice nesou jméno podle svého tehdejšího majitele Karla von Liechtenstein „Karlstahl“. Hutě byly postaveny v místech kterým se dodnes říká „Kosárna“.

Obrazek

                                                         Zde stávala karlovická kosárna

Vyrábělo se zde různé zemědělské nářadí, hlavně kosy. Pan Kudela ve své kronice uvádí, že v roce 1708 byl ukončen provoz v huti založené v roce 1645 na popud krnovského purkrabího Karla Witwera, byla postavena také pražírna železné rudy která sloužila k odsiřování rudy. Všechny tyto hutě zanikly rokem 1725. Pan Kudela také dodává, že se ŘNR snažil za 30ti leté války o to aby všechny hutní závody na bruntálském panství pracovaly jako zbrojovky pro Rakousko-Uhersko. V letech 1630-32 se zde vyrobilo 12 000 ks mušket a 1000 ks. pistolí, odlévaly děla a náboje. Dále pak se vyrobilo velké množství prsních pancířů, dobývacího nářadí a jiných válečných nástrojů.

                                                              MNICHOV

Jako třetí obec s železárenskou tradicí byl Mnichov. Již v roce 1500 zde nechal postavit první hamr vratislavský biskup Jan Roth. Zároveň rozšířil těžbu železných rud, čímž se stal Mnichov nejstarším zpracovávatelem rud na Vrbensku. V druhé polovině 16 století (asi 1570), zde byl na příkaz majitele panství Caspara von Logau (vratislavský biskup) v prostoru pozdější pily Tietze, (Beránkova pila) postaveny během pár let dva nové hamry,(Alt a neu Josefhammer) které hrály důležitou úlohu v místním průmyslu až do poloviny 19 století.

Obrazek

                                          Beránkova pila, původně Nový Josefův hamr.



Kolem železáren pak vznikla osada patřící vratislavskému biskupství. První zmínka o samotě Einsiedel je z roku 1250. Další okolo roku 1350 v souvislosti s rozšířením hlízového moru při němž vymřela velká část obyvatelstva a také celá osada Einsiedel. Proto museli být povoláni noví kolonisté z Wroclavi. Další morová rána zasáhla Mnichov v roce 1554. Rok 1576 je podle listiny práv a svobod vydané  Vratislavským biskupem oficiálně považován za rok založení Mnichova. Ještě v 19 století zde pracovala huť a tažírna drátu, pak se výroba začala stěhovat do modernějších železáren v Buchbergstahlu.

                                                             LUDVÍKOV

Čtvrtou obcí ve které se na vrbensku začalo vyrábět železo byl Ludvíkov. V roce 1672 zde nechal velmistr ŘNR Gaspar von Ampringen postavit dva železné hamry a jednu tavicí pec. Okolo hutě si začali místní hutníci stavět svá obydlí a tím dali základ nové hutnické osadě. Od roku 1701 nesla osada jméno po dalším zakladateli místních hutí, velmistru ŘNR Franzi Ludwigovi. K jedné z nejstarších Ludvíkovských hutí patřila také Hubertova huť v Karlově Studánce.

ObrazekV roce 1701 zde byly postaveny dvě slévárny tři hutě a hamr poháněný vodním kolem. V roce 1804 spotřeboval ludvíkovský hutní úřad 56 298 plm dřeva. V 19 století se zde nacházela jedna tavicí pec, dva hamry na železo a jeden na plech,

Foto Hubertovy hutě

pod dohledem správce hamrů. Ruda se dovážela v zimě z Malé Morávky k pecím do Hinnundwieder (Karlova Studánka) a Ludvíkova kde byla vytavena. V těchto pecích bylo v roce 1795 vytaveno 5 500 q surového železa. Odlévaly se zde kanony, hrnce na oheň, kotle, pláty, hmoždíře atd. Jsou zde 3 hamry které vykovávají svými kladivy tyče, mříže a skoby. V 19 století se zde nacházelo 7 hamrů a hutí a to Franzhütte, Antonhütte, Viktorhütte, Filiphütte, Wilhelmhütte a Maxmilianhütte. A k tomu ještě uhelná huť v Brandlochu.

Obrazek

                                          Pohled od Filipova hamru k Viktorově huti

  

Obrazek

                                            Původně Wilhelmova huť.



První zrušenou železárnou byla zřejmě Antonova huť v roce 1879. V roce 1884 ukončila hutní provoz také Viktorova huť. V roce 1888 ukončila hutní provoz Franzova huť. Rokem 1898 končí s hutní výrobou také Wilhelmova huť a zároveň s ní také huť Filipova. V roce 1907 skončil hutní provoz v Ludvíkově definitivně, když byl hutní provoz v Maxmiliánově huti převeden na provoz pilařský.

                                                                ŽELEZNÁ

O Železné jen krátce, protože má kompletní samostatnou historii výroby železa. Železárny v Železné byly založeny v roce 1770 vratislavským bis-kupem Filipem Gothardem hrabětem von Schaffgotsch při jeho velko-statku. Tyto železárny pracovaly až do roku 1949 (dále už jen samostatná kronika).


                                                    Železárny v Ludvíkově

Obrazek

                                                        Wiktors Hütte

Obrazek

                                 Wilhelms Hütte                                   Maxmilians hütte

Obrazek


                Vratislavský biskup Filip Gothard hrabě von Schaffgotsch zakladatel hamrů a   hutí v Železné

                                               VRBNO POD PRADĚDEM

Na konci 18 století okolo roku 1770 byl ve Vrbně postaven železný hamr s hutí. Tento hamr byl majetkem statkáře Jiřího Riedla a byl postaven přibližně v místech kde stojí dnešní Odetka. Kronika udává, že v letech 1776-77 mu bylo odebráno privilegium na volný odběr milířového dříví. Vyráběly se zde hlavně kosy ale také jiné zemědělské nářadí. Tento hamr nakonec vyhořel, což dokazuje vrstva popela a ohořelých dřev nalezených při stavbě plynovodu. Další továrna na zpracovávání železné rudy byla postavena v roce 1840 nad soutokem Střední a Bílé Opavy v místech dnešního Moravolenu. Tato továrna byla vlastně zbrojovka která ve své slévárně odlévala koule do kanonů o mušket pro celou Rakousko-Uherskou monarchii. Vyráběly se zde také pušky a pistole.

Více firem na zpracování železných rud tu nebylo, až v roce 1939 zakoupil továrník Grohmann celý komplex hutí v Železné pro potřeby svojí výroby.
Odlévaly se zde různé mlýnky, nohy a převody pro šicí stroje, kamna. Jako poslední výrobek až do zastavení výroby v roce 1949 to byly hřídelky elektromotorů. Tuto informaci jsem dostal od bývalého zaměstnance žijícího po posledním odsunu v roce 1948 v NSR.

Obrazek

                Poslední zaměstnanci hutí v Železné v roce 1948, obr.z 28. 2. 1948.

Ředitel – Janků, účetní – Kubesa, hl. slevač – Lomský, pecmistr – Kučera,
sázkař – Gabula, bílý zedník – Trčka, jádrařky – Hubáčková, Černotová M.
slevači – Malinka, Malaník, Bartl, Fojtík, Zaoral, Oulehla, Žabenský, Lešniovský, Chreňo, Kolibač
pomocníci – Bartonec, Skibík, Formánek, Gree, Kotásek.


Obrazek


Jedny z posledních společných válečných výrobků hutí v Železné a továrny na kovové zboží. Zásobníky do pušek pistolí samopalů a kulometů pro Wehrmacht.

Obrazek

                                          Různé tipy zásobníků



                                                                        ZÁVĚR

Závěrem je nutno dodat, že jsme byli opravdu jen ve Vrbně a jeho blízkém okolí. V oblasti jesenických hor se nacházelo železáren mnohem více. Jen jako příklad uvedu: „ řetězárna Malá Morávka, hutě v Břidličné a v Sobotíně, další hutě v Horním Údolí, Ondřejovicích, Markvarticích atd.“. Toto je jen malý pohled na to kolik zpracovatelských podniků zde pracovalo.

Hlávka Zdeněk

Obrazek