Mnichov

Osada Mnichov, původním názvem Einsiedel (samota-poustevna) byla založena při kupecké (Jantarové) stezce ze Znojma do Vratislavi a o  vzniku této osady jsou první zmínky již v polovině XIII století v souvislosti s tzv. hlízovým morem. Z toho lze usuzovat, že původní osada mohla vzniknout v období tzv. první kolonizace před rokem 1250 stejně jako sousední osada Gesenek. V té době se také v okolí Černé Opavy těžilo zlato.V této souvislosti je také zmínka o první těžbě zlata v Mnichově z roku 1269 Další zmínka je je z roku 1464 v knize zemského práva knížectví opavského o mnichovské tvrzi, která zřejmě střežila cestu do Zuckmantlu  Ještě jedna zmínka o Mnichově je z roku 1500 v souvislosti s výrobou železa, když zde nechal Wratislavský biskup Jan Roth postavit nový železný hamr s hutí. Osada Einsiedel tentokrát již jako obec vznikla v roce 1576 po opětovné morové ráně, když obec zasáhla epidemie černých neštovic, zvaných také Černá smrt. Po ní nastala druhá vlna kolonizace tentokrát přišli řemeslníci z Otmuchovska a Severního Slezska. V druhé polovině 16 století, asi v roce 1570 zde nechal biskup Gaspar von Logau postavit železný hamr a v roce 1574 ještě jeden. Oba hamry stály asi 300 m. od sebe v prostoru dnešní Beránkovy pily, což dokazuje mapa z roku 1624. Z roku 1576 je také první písemná zmínka o založení obce Mnichov, protože původní zakládací listina se ztratila snad asi v roce 1945 a už nikdy se nenašla. Tato zmínka je považována za oficiální datum založení obce.**Touto zmínkou je listina psaná 25. srpna 1576 a podepsaná Vratislavským biskupem Martinem Gerstmanem. Listina dává mnichovské šoltiství místnímu občanovi  Waltru Bierlotovi do trvalého užívání, jako dědičné. K této listině jsem se dostal čistě náhodou (2010). Byla mi darována fotokopie  orginálu s pečetí. 

                                                                 Fotokopie listiny z roku 1576.

KLIKNI NA OBRÁZEK PRO ZVĚTŠENÍ

                                  PŘEKLAD LISTINY KLIKNUTÍM  PŘEJDETE NA VYSOKÉ ROZLIŠENÍ

Pečeť z této listiny

Budova mnichovského šoltyství č.p.23. Domnívám se budova asi vznikla z původní tvrze (podle vzhledu i půdorisu a opěrné zdi) datum přestavby však není známé. mohlo by ale jít o 18 stol.  Je tu také podoba s Albrechtickou tvrzí která byla také přestavěna. Mnichovské šoltiství Později sloužilo jako radnice. Nyní je majetkem pana Zemánka

                                                             Lázně Mnichov

Místní baroktní kostel postavený v roce 1716 již jako druhý (původní kaple z roku 1570 stávala i se hřbitovem přibližně na místě školy)* byl v  roce 1878 přestavěn v neogotickém slohu***. Obec dříve patřila pod heřmanovickou farnost. 

*** Editace, nová informace. Původní kostel z roku 1716 stál přibližně ve stejném místě jako bývalá škola, či ubytovna DOMA, dnes dům před rekonstrukcí (2023). Tento nebyl přestavěn, ale byl v r.1878 vystaven nový v neogotickém slohu, nyní nad cestou i se zaniklým hřbitovem. Někdy po r.1881 byl starý kostel zbourán.***

*Při stavbě garáží ke konci 20 stol. byly vykopány kosterní pozůstatky

    Do života obce ničivě zasáhla povodeň v roce 1903, která 11 domů odplavila a mnoho dalších poškodila. Poblíž se nachází geologicky zajímavý Suchý vrch. Nachází se zde zkameněliny devonského moře.

Geologický průzkum zde objevil značné procento mědi, zinku a olova. Na temeni kopce se nachází silné sirníkové zarudnění. Poblíž obce se nacházejí tři hradní zříceniny, Quinburg, Drachenburg, Koberstein a tvrz Hermannstadt (Heřmanovice). K Mnichovu se také vztahuje pověst o loupeživém rytíři z Quinburgu, jinak zvaném Krvavý Pes a také pověst ze 17 století o unesení krásné fojtovy dcery Švédy.

                   

                                         Neu Josefhammer – Beránkova pila.   

                                                    Restaurace na Tetřívku

pracovala až do 50 let 20 století. Mezi těmito pilami se nad Drakovem nacházela ještě pila nazývaná Hirschmühle o které je mně zatím známo jen to, že je zakreslena na historických mapách z let 1836.

                                        Torzo vysoké pece Lorenzovy hutě

                                                 Brendlerbrettmühle

Nutno ještě dodat, že poslední tři pily již nepatřily pod Mnichov, ale společně s Mnichovem byly majetkem Vratislavského biskupství. Wurzellova pila nazývaná též Lockermühle pracovala až do roku 1956. mezi těmito pilami jsou to hamry:,,Kristiánův hamr" což je vlastně původní název Drakova a hamr Vavřincův s Lorenzovou hutí. Tento hamr byl postaven v roce 1807 nájemci hutí v Železné bratry Kirschovými.

                                                    Bohlenbrückenmühle           
                  

  
                                              Wurzlmühle – Lockermühle              

                                                   Kobermühle
                  

                                       VÝROBA SKLA V MNICHOVĚ.

Že se v Mnichově vyrábělo také kvalitní sklo ví už dnes jen málo lidí. Naštěstí o sklárně zůstaly zachovány některé dokumenty a také některé výrobky které jsou uloženy v okolních muzeích. Písemné záznamy zůstaly v Mnichovském archivu. Zprávy můžeme najít i v knihách písmáků, doktora Pfitznera ze Zlatých Hor a Josefa Lowaga z Vrbna. O sklárně jsou také záznamy v matrice obce Heřmanovice.

Podle nalezených údajů se dá přibližně určit vznik sklárny k datu kolem roku 1632, když se začíná psát o tzv. „slezském skle“ které bylo asi vyrobeno v mnichovské sklárně.

V roce 1636 dostal od vratislavského biskupa Karla Ferdinanda zvaného Polský princ, povolení ke stavbě sklárny, sklář Elias Wilhelm z Nissy. Mnichovský úřad měl pro tuto sklárnu povolení k provozu na 6 let. Za povolení museli zaplatit značnou částku. K těmto povinnostem patřilo i odevzdávání naturálních poplatků. Odevzdávali truhlu skla, 9 štosů vinných a pivních sklenic. Sklárna za to dostávala dřevo pro výrobu zdarma. Nový majitel měl právo, že mu úřady v Nisse nesměly zasahovat do činnosti sklárny a také jim nepatřily na sklárnu žádné nároky.

Elias Wilhelm v roce 1638 zemřel a v roce 1647 se vdova která sama nezvládala vedení podniku se tohoto podniku vzdala. Později přešla sklárna do rodiny Reichovy. Majitel sklárnu také dlouho nevedl a po jeho smrti se vedení ujala vdova Margareta Reichlová. Roku 1657 obnovila na jeden rok pronájem a získala dokonce právo pálit v v biskupských lesích dřevo pro provoz sklárny. Pověst dobré podnikatelky jí zajistila právo otevřít hostinec, čepovat pivo a chovat dobytek. Za tato práva musela odvádět jako poplatek truhlu čirého skla. Barevné sklo na radnici v Nisse má snad také původ v Mnichově. (Nissa 3. VIII 1657). Po smrti majitelky Reichové v roce 1660 požádal její tchán Johan Bartel vratislavského biskupa aby nechal sklárnu i hospodu přepsat na jeho jméno. Byl v tom ale háček, Bartel nebyl katolického vyznání, byl protestant. A až když byly jeho žádosti doplněny patřičnými potvrzeními a slibem, že nebude svým náboženstvím působit žádné mrzutosti a hlavně rozšiřovat luteránské knihy, byl mu majetek v roce 1661připsán. Tak se píše v knihách vratislavského archivu v létech 1656 – 1736. v Mnichovské sklárně se vyráběly sklenice různých velikostí a tabulové sklo. Vyrábělo se také zrcadlové sklo pro jezuitský seminář. Největší procento objednávek pocházelo z Nissy. Poslední nájemce byl od roku 1664 Elias Zenker. Tento však hospodařil velmi špatně, neodváděl stanovené poplatky a neplatil daně. Když si od roku 1731 jeho nástupce Anton Zenker počínal naprosto stejně byla sklárna v roce 1735 na příkaz z Nissy prodána a ze získaných peněz byly pohledávky uhrazeny. Novým majitelem byl Georg Kirchner který měl tři syny a ti si po jeho smrti majetek rozdělili (z heřmanovické katolické matriky). Majitelem sklárny se stal v roce 1769 Johan Georg Kirchner. V roce 1772 dostal Kirchner povolení postavit mlýn a získal právo péci chléb. Mlýn stál blízko sklárny č.p.30 a i hospoda a pekárna stály v její blízkosti.

V roce 1774 se v mnichově usadil brusič skla jehož práce byla vysoce ceněna. Brusírna pracovala až do poloviny 19 století.

V roce 1751 se zde vyráběly skleničky pro přádelnu v Andělské hoře. Je zachována jedna ze skleniček s textem který říká:,,přadleny zpracovávají přízi modrou a bílou a při práci pilně pijí pivo“. Vyvážené sklo mělo vysokou uměleckou hodnotu a ukázky jsou uchovány v opavském muzeu.

V roce 1752 se majitel Kirchner dostal do finančních potíží které neustaly a proto byly práce na huti zastaveny. A z majetku zbyl jen mlýn, brusírna, pekárna a hospoda. Z Janského vrchu se udává, že mnichovská sklárna ukončila provoz v roce 1741. Dále se uvádí, že byla založena nová sklárna ve Filipově údolí.

                         MAJITELÉ MNICHOVSKÉ SKLÁRNY

1636 – Elias Wilhelm 1660 – Johan Bartel

1664 – Elias Zenker 1731 – Anton Zenker

1752 – Hans Georg Kirchner 1769 – Johan Georg Kirchner

1782 – Georg Kirchner 1789 – Franz Vater

1817 – Johan Vater 1846 – Johan Zeuner

Nutno ještě podotknout, že sklárna se od roku 1741 pronajímala nebo prodávala jako celek s veškerým majetkem přesto, že nebyla v provozu a až poslední kupující koupil pouze výčep.

                                SKLÁRNA VE FILIPOVĚ ÚDOLÍ.

Po zrušení mnichovské sklárny v roce 1741 se pro nedostatek skla začalo uvažovat o postavení nové sklárny. V roce 1748 Když nastoupil na biskupský stolec vratislavského biskupství nový biskup Filip Gothard hrabě von Schaffgotsch se tyto úvahy začaly stávat skutečností.

Bylo rozhodnuto, že se sklárna postaví na Černé Opavě. Toto umístění mělo více výhod. Bylo zde dřevo, voda, suroviny, nedaleko a odbyt do větších aglomerací prakticky ve stejných vzdálenostech od sklárny. Nejdříve byla postavena sklářská huť ve které byly tři pece, tavicí, temperovací a chladící. Poté bylo postaveno skladiště. Pak se stavěly domky sklářů a také hospoda do které se dováželo pivo z heřmanovického pivovaru. Výdaje na postavení samotné sklárny byly spočteny na 884 zlatých a 24 krejcarů. Rozpočet sklárny zpracovali jediní skláři ze zaniklé sklárny v Mnichově Pohl a Zenker.

Nejvíce se ve sklárně vyrábělo tabulové sklo, sklenice, láhve a také sklo křídové, tzv. český křišťál. Na objednávku se vyrábělo kulaté sklo pro sakrální stavby a to se ve sklárně také zalévalo do cínu nebo olova k zasklívání kostelních nebo chrámových oken. Koupěchtivost obyvatelstva byla v období Pruských válek velmi nízká, proto se vyrábělo takzvaně na sklad a prodávalo se na dluh. Toto a jiné okolnosti způsobilo v roce 1753 krizi. Ke konci tavební sezóny bylo zjištěno manko 150 zlatých. V roce 1758 byla sklárna zadlužena částkou 1352 zlatých 37 krejcarů.Vratislavský biskup hrabě Schaffgotsch nařídil 27. I. 1758 tento dluh zaplatit a to je poslední zmínka o sklárně na Černé Opavě.

                                       KATOLICKÝ FARNÍ ÚŘAD A KOSTEL.

Ještě než dostala obec Mnichov svůj vlastní farní úřad, tedy před dokladovaným založením obce, patřila obec pod farnost Zuckmantel (Zlaté Hory). Protože město Hernannstadt (Heřmanovice) mělo od roku 1588 vlastní kostel, nemělo farní úřad. Dojížděl sem na mše každou třetí neděli kněz ze Zlatých Hor. Bohoslužby se také konaly na Velikonoční pondělí, Svatodušní svátky, na svatého Štěpána a na svatého Ondřeje o kterém se v Heřmanovicích konaly hody.
Okolo roku 1570 byla v Mnichově postavena kamenná kaple a vedle ní hřbitov. Obyvatelé Heřmanovic chtěli mít v obci vlastního kněze aby také dohlížel na dobré mravy, ale také proto, že se jim nelíbilo dávat poplatky knězi ze Zlatých Hor a to jak Heřmanovice tak Mnichov.
Od roku 1672 získaly Heřmanovice právo mít svůj vlastní farní úřad pod který patřil i Mnichov. Cestě kterou chodili mnichovští občané do Heřmanovic na mše se říkalo kostelní. Mnichovští občané měli velké přání mít svůj kostel, to se jim v letech 1716 – 17 splnilo a bylo započato se stavbou. Již v roce 1709 věnoval šoltys Hans Bausch pozemek ale na stavbu se dlouho sháněly peníze. Dále byla uzavřena smlouva s heřmanovickým farářem, podle níž měl farář Edlen von Schliebenheim každou druhou neděli a ve svátky sloužit mši a oznamovat konání křtů, svateb a pohřbů, za což mu náležela odměna z Mnichova 30 a z Heřmanovic 40 zlatých. Jako první se začalo stavbou hřbitova, který stával v místech dnešního Boromea. Poté se začal stavět kostel.
V roce 1774 dostal Mnichov povolení k pravidelným nedělním bohoslužbám. Obec se rozrůstala proto byl v Mnichově zřízen také farní úřad. Od roku 1762 vykonával úřad heřmanovický kaplan Elias Schmidt. V témže roce se také postavila fara č. p. 163. kaplan měl roční příjem 72 zl. z Mnichova a heřmanovický farář i nadále bral svoji odměnu. Faře plynul příjem z polností které vlastnila a s peněžitých darů vybíraných při mši. Věřící samozřejmě platili křty, svatby i pohřby. Příspěvek platili také občané Železné. První kaplan byl v obci velmi oblíbený (farní kniha II.- Mnichov).
Mnichovský kostel nebyl příliš vybaven, získal darem pozlacený kalich, zdobený nepravými kameny a emailovými obrazy. K darům patřily také další kostelní potřeby jako mešní roucha, ornáty a svícny.
K mnichovské farnosti patřila také obec Železná a osada Vidly, proto byl vznesen požadavek na dalšího duchovního. Počet obyvatel farnosti přesáhl 700. V této době byly některé farnosti neobsazeny, důvodem byl nedostatek knězů. Dne 13.IX.1843 dostal Mnichov právo mít samostatný úřad, proto, že se zlepšily finanční poměry. Fara získala darem zahradu, dva korce polí a k držení i dvě krávy. V roce 1869 již měla farnost i s přilehlými osadami asi 1800 obyvatel a největší příjem jí plynul z pronájmu polí. V tomto roce byla také zahájena stavba nové fary a vznikl také nový hřbitov. Budova nové fary byla obydlena od roku 1872. Kaplan Stephan Gottwald z Waldeku zde sloužil osm let.
Protože Mnichov byl v majetku Vratislavského biskupství a neměl dříve svoji farnost, museli občané pořádat svatby, křty a pohřby nikoliv v blízkém Vrbně, ale až ve Zlatých Horách, což obnášelo hlavně při pohřbech problém. Nebožtík se totiž musel nést v otevřené rakvi a nesmělo se s ním brodit přes potoky. Toto obnášelo i mnoha kilometrové okliky. Z toho vyplynuly i místní názvy, jako na příklad Mrtvý kopec.
Původní kamenná kaple stála v místech kde byla později školní zahrada. Kaple nebyla příliš velká, měla věž s cibulovitou střechou (baroko) a strop z desek, ozdobený obrazy svatých. Oltář byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a byl vyzdoben několika sochami. Rychtář Bausch byl za značné příspěvky na stavbu odměněn právem být pochován pod dlažbou kostela. V roce 1716 byl postaven nový baroktní kostel. Tento byl pro různé problémy v 19 stol. přestavěn v Neogotickém stylu a v roce 1878 zasvěcen sv. Janu Nepomuckému
Vratislavský biskup přislíbil podporu při stavbě nového kostela a stavební parcelu daroval statkář Ignaz Peschke. Projekt vypracoval opavský architekt August Barkel a stavbu řídil mistr Biberek z Hanušovic. Materiál na stavbu baroktního kostela dodal mnichovský podnikatel Ferdinand  Neumann    ( Kameny a vápno ). Základy byly postaveny asi za  34 000 zl. Biskup poskytl částku 30 000 zl. a dále se již na žádné podpoře nepodílel. Značná částka byla získána veřejnou sbírkou do které přispěli také občané z mnichovské farnosti.
Hlavní část přestavěného neogotického kostela dostavěného v roce  1877 tvoří oltář se dvěma bočními oltáři a kazatelnou o výzdobu se postarali bratři Raimund a Raphael Kutzerovi z Horního Údolí. U stropu je zavěšen lustr údajně vyrobený sklárnou Richter ve Vrbně.* Varhany jsou vyrobeny v Krnově. Boční stěny jsou ozdobeny čtrnácti obrazy křížové cesty. Prostor vyplňují lavice pro 400 věřících. Toto všechno je vyvedeno v neogotickém stylu. Celá výstavba skončila v roce 1877 a na jaře roku 1878 se zde sloužila první mše.
Po deseti letech musel být kostel opět uzavřen protože se v klenbách objevily trhliny. Mše se konaly jen v neděli v malé klášterní kapli. Oprava si vyžádala 8 měsíců. Další větší oprava se prováděla až v roce 1927 a došlo při ní k tragické události. Při práci zahynul mnichovský dělník Nitsch. Kamenný kříž před kostelem vytvořil taktéž Raphael Kutzer z Horního Údolí na požádání Winzenze Blascheho za 1400 zl. Mše se zde sloužily v jazyce německém až do roku 1946. Památník padlým hrdinům, stojící před kostelem vyrobil Akad. sochař z Velké Kraše, pan Josef Oboth
Kolem roku 1960 se na kostelní věži objevily trhliny a kostel si opět vyžádal větší opravy. Jakmile byly poskytnuty finance začalo se s opravou. Nejprve byla věž stažena ocelovými pásy, pak byla nově pokryta střecha a nakonec se provedla venkovní omítka.

Ve věži kostela byly umístěny 3 vysvěcené zvony, dva z nich byly pořízeny ze sbírky v roce 1927 i se jmény přispěvatelů.

*Jiné údaje říkají, že lustr byl vyroben a vybroušen v Mnichovské sklárně. Výrobou skla pro sakrální stavby se zabývala také sklárna ve Filipově údolí.

                                          Zvedání nových zvonů r. 1927.
 

 

 Pokračování =viz.díl2=