Z historie Vrbna pod Pradědem

                                        Historie  vodních kol

Chceme-li se dozvědět něco o historii vodních motorů musíme se vrátit o více jak 2000 let nazpět. Již v antice používali vodní kola Řekové a s nimi také Římané pro své dálkové vodovody, pro ně používala kola na spodní vodu která měla jen malý výkon. Jejich výstupní výkon se pohyboval kolem 0,4 kW.

Asi ve druhém století našeho letopočtu se na malých říčkách v kopcovitých terénech začaly používat kola na vrchní vodu. Tato kola nepotřebovala velký průtok, protože pracovala nejen

s rychlostí vody ale i s její váhou a při tom dávala daleko větší výkon(asi 2 kW).V XV. století již tyto vodní motory dosahovaly výkonu až 37 kW a byly již použitelné pro pohon větších strojů na příklad hamrů, drtičů, dmychadel, atd. Což napomohlo k dalšímu rozvoji průmyslu.

Potom začaly vznikat turbíny jejichž výkon dosahoval účinnosti přes 80%. Ale to je již jiná kapitola a nás zajímají vodní motory od XV. do počátku XX. století.

Tak se projděme po březích našich říček a pojďme pátrat po vodních kolech které na nich byly postavena. Jsou to Černá, Střední a Bílá Opava. Dále pak tok řeky Opavy ve Vrbně pod Pradědem.

Historie tohoto způsobu pohonu je na vrbensku stará více jak 500 let. Zde byly za pomoci vodních kol poháněna důlní čerpadla, drtiče rud, dmychadla tavicích pecí, stroje v prvních továrnách, mlýny atd. Vodní motory to nejsou jenom vodní kola ale také náhony (troky) se soustavami jezů, stavidel a v neposlední řadě také soustavy kanálů a akvaduktů které přiváděly vodu ke kolům až z několikakilometrové vzdálenosti. Vody musel být dostatek protože někdy měla kola až 25 m v průměru.

                                                   ČERNÁ OPAVA

Na tomto přítoku Opavy snad pracovalo nejvíc vodních kol a to na hamrech, hutích, důlních čerpadlech, sklárnách, pilách mlýnech. Jsme skoro u pramenů Černé Opavy ve Filipově údolí. Toto jméno údolí dostalo podle Vratislavského biskupa Filipa von Schaffgotsch, který zde nechal v XVIII.stol. postavit Köhllerovu huť a potom také sklárnu. Huť brzy zanikla a místo ní začala pracovat pila s názvem Kobermühle. Tato pila byla v provozu až do poloviny XX. století.

                             KÖHLLEROVA HUŤ-KOBERMÜHLE PILA

Vodní kolo o průměru až 25 m, pohánělo mihadlová čerpadla v dolech v Horním Údolí. Toto kolo poháněla voda z Olešnice posílené vodou z Černé Opavy, která byla ke kolu přivedena 3,6 km dlouhým náhonem s akvadukty až 12 m vysokými. V kronikách je psáno, že část náhonu v délce 2,1km byla svedena k ryžovišti u Brendlerova mlýna. Obří vodní kolo bylo uvedeno do provozu pravděpodobně v roce 1598.

                                           SKLÁRNA NA ČERNÉ OPAVĚ

Po zrušení mnichovské sklárny v roce 1741 se pro nedostatek skla začalo uvažovat o postavení nové sklárny. V roce 1748 když nastoupil na biskupský stolec vratislavského biskupství nový biskup Filip Gothard hrabě von Schaffgotsch se tyto úvahy začaly stávat skutečností.

Bylo rozhodnuto, že se sklárna postaví na Černé Opavě. Toto umístění mělo více výhod. Bylo zde dřevo, voda, suroviny, nedaleko a odbyt do větších aglomerací prakticky ve stejných vzdálenostech od sklárny. Nejdříve byla postavena sklářská huť ve které byly tři pece, tavicí, temperovací a chladící. Poté bylo postaveno skladiště. Pak se stavěly domky sklářů a také hospoda do které se dováželo pivo z heřmanovického pivovaru. Výdaje na postavení samotné sklárny byly spočteny na 884 zlatých a 24 krejcarů. Rozpočet sklárny zpracovali jediní skláři ze zaniklé sklárny v Mnichově Pohl a Zenker. Nejvíce se ve sklárně vyrábělo tabulové sklo, sklenice, láhve a také sklo křídové, tzv. český křišťál. Na objednávku se vyrábělo kulaté sklo pro sakrální stavby a to se ve sklárně také zalévalo do cínu nebo olova k zasklívání kostelních nebo chrámových oken. Koupěchtivost obyvatelstva byla v období Pruských válek velmi nízká, proto se vyrábělo takzvaně na sklad a prodávalo se na dluh. Toto a jiné okolnosti způsobilo v roce 1753 krizi. Ke konci tavební sezóny bylo zjištěno manko 150 zlatých. V roce 1758 byla sklárna zadlužena částkou 1352 zlatých 37 krejcarů. Vratislavský biskup hrabě von Schaffgotsch nařídil 27.I.1758 tento dluh zaplatit a to je poslední zmínka o sklárně na Černé Opavě.

Wurzlův mlýn (Wurzelmühle) pracoval jako pila na výrobu prken a různých hranolů. Pila se dříve také jmenovala Lockermühle (Lockerův mlýn)

                                      BOHLENBRÜCKENMÜHLE

                                          Mlýn u fošnového mostu.

Tento mlýn vlastně také nebyl mlýnem jeho kolo pohánělo stroje pily o jeho výrobcích napovídá sám název. Pila byla funkční až do počátku 50 let 20 století

                                         BRENDLER BRETT MÜHLE

                                                   Brendlův mlýn

Tato pila pracovala do roku 1945. Zůstalo po ní jen torzo zdiva, několik metrů zdevastovaného náhonu a dobová foto-rafie. Na některých mapách je zakreslen jako Brandlův mlýn,nebo také Spálený Mlýn.

                             LORENZHÜTTE – VAVŘINCŮV HAMR

Tato huť s hamrem postavená v roce 1807 nájemci biskupských železáren v Buchbergstahlu (Železná) bratry Kirschovými, nepracovala moc dlouho, zhruba 3 až 5 let. Je jisté, že v roce 1824 již nepracovala a pomalu se z ní stávala ruina. Tato pec je na starých pohlednicích z Drakova pojmenovaná Hampelburg.

                                                   HIRSCHMÜHLE

Na Starých mapách z roku 1836 – 1852 je mezi Brendelmühle a Lorenzovou hutí ještě Hirschmühle. Čemu ale sloužil nebo co zpracovával se nedá zjistit. Ale podle postavení pil na Černé Opavě, zřejmě zpracovával dřevo

                                         KRISTIANHAMMER – DRAKOV

Asi kolem roku 1570 byl do těchto míst přestěhován hamr s hutí z Heřmanovic. Byly otevřeny nové šachty na těžbu železných rud. Že se hutnická osada jmenovala Kristianhammer dokazují matriční knihy v Obergruntu (Horní Údolí) kde byly pokřtěny děti hutníků z Kristianhammeru. (Na mapách z roku 1832 psaný jako Vogt  Hammermühle) Po zastavení výroby se hamr přestavěl na pilu, která pracovala pod jménem Vogelmühle, později v nájmu Brettmühle Galle až do 50 let 20 století. Dnes v těch místech stojí chata a ze země vykukuje jen kousek starého stavidla. Na mapách z roku 1832 je zapsán jako Vogtmühle majitelem byl pan Vogt a nájemcem pan Galle.

                                              HISTORICKÝ DOKUMENT

                                              ALT JOSEFHAMMER

Nový Josefův hamr postavený stejně jako Starý Josefův hamr vratislavským biskupem Gasparem von Logau v roce 1576, později přestavěný na vodní pilu. Dodnes se těmto místům říká “Beránkova pila“.

                                               GEMEINDEMÜHLE

                                                   Obecní mlýn

Toto byl opravdu mlýn, který mlel obilí pro místní zemědělce, nejsou k němu žádné fotografie, ale v kronice obce Mnichov je zapsáno několik jeho nájemců, například v roce 1925 měl mlýn v pronájmu Robert Fochler.

                                         GLASSHÜTTE EINSIEDEL.

                                            Sklářská huť Mnichov

Tato huť byla založena v roce 1636 když dostal povolení k provozu sklářské huti sklář Elias Wilhelm. Sklárna ukončila svůj provoz krachem v roce 1769. V té době byl jejím majitelem Hans Georg Kirschner. Jiné zdroje uvádějí její zrušení v roce 1741. Ke sklárně patřila také věhlasná brusírna skla která pracovala ještě ke konci 19 století. Ke sklárně patřila také hospoda, mlýn, pekárna a obchod.

                                               GETREIDEMÜHLE

                                                SCHÖBELMÜHLE

                                                   Schöblův mlýn

Po vystudování mlynářské školy v Dipolosweileru u Drážďan byl přesvědčen, že novými metodami a finančně výhodným provozem může dosáhnout úspěchu. A tak v roce 1925 a ještě v roce 1940 přestavěl celý mlýnský provoz. Tyto investice se vyplatily a denní výkon mlýna dosahoval až 16 tun semletého obilí. Obilí se zde mlelo na zakázku, obchodně a v té nejvyšší kvalitě. Mlýn byl vybaven nejmodernějším čistícím zařízením a automatickým nastavováním váhy a kvality od krupice až po hladkou mouku a to ještě automaticky nastavoval jejich jemnost a čistotu. Podíl pšenice činil 90% a tato byla dovážena z Kanady, USA, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Slovenska a z celé oblasti Moravy a Slezska. Kvalitu výrobků kontrolovala dobře vybavená laboratoř.

Původní vodní kolo poháněné horní vodou o průměru 5,4m a šířce 3m bylo nahrazeno v roce 1925 turbínou zn. Voigt o výkonu 40 HP a tato byla v roce 1940 nahrazena výkonnější s výkonem 72 HP v rezervě byl ještě sací motor o výkonu 41 HP. Nutno ještě dodat, že s mlýnem pracovala také moderní pekárna.

Okresní hejtmanství zařadilo mlýn do moderního továrního provozu s automatickým zařízením. Obdobně pochvalně se vyjádřila živnostenská komora v Opavě.Pan Adolf Schöbel byl jediným majitelem mlýna. Měl tři spolupracovníky kteří se starali o nákup obilí dopravu a prodej výrobků. Jako obsluha mlýna pracovalo deset osob. Provoz mlýna byl ukončen po druhé světové válce.

                                       MALÁ VODNÍ ELEKTRÁRNA
Původní elektrárna pro Vrbno postavená pod soutokem Černé Opavy s Opavou na počátku 20 století. Po 2 světové válce mimo provoz. V 90 letech 20stol. elektrárnu znovu zprovoznil pan Zdeněk Tichý. Elektrárna byla opět poničena za červencové povodně roku 1997 ale pan Tichý ji opět zprovoznil a elektrárna pracuje dodnes.

                       SOUPIS VODNÍCH KOL NA ČERNÉ OPAVĚ

Mlýny a hamry.

Směr od Rejvízu k Mnichovu.

1)Sklárna-Filipovo údolí-biskup Schaffgotsch

2)Biskupská huť-(Köhllerhütte)-biskup Schaffgotsch

3)Kobermühle

4)Wurzelmühle

5)Bohlenbrückenmühlle

6)Brandler Brettmühle

7)Hirschbretmühle – zatím známý jen z map

8)Lorencova huť- Vavřincův hamr, zřícenina vysoké pece

9)Christianhammer Hammer, 1832 Hammer Vogtmühle 1850  Vogel mühle v nájmu Brettmühle Galle

10)Vogelsangmühle-AlteJosefhammer

11)Josefhammer-Neue Josefhammer,      Beránkova pila

12)Gemeindemühle-obecní mlýn

13)Glass Hütte Sklářská hutˇ

14)Gettreidemühle-Bylinkový mlýn, sklárenský mlýn

15)Schöbelmühle

16)Elektrárna – majitel pan Tichý Zdeněk-plně funkční

17)Pohon vodního kola na Olešnici náhonem dlouhým 3,6 km

Dále se na Černé Opavě v Mnichově nacházela zámečnická dílna která měla podánu žádost na vodní kolo a jez. S vodním kolem asi také pracovala brusírna skla i když ta mohla pracovat s bruskami poháněnými lidskou silou.

                                        ZÁVĚR (na Černé Opavě)

To bylo poslední vodní kolo na toku Černé Opavy. Samozřejmě jsou zde ještě otazníky jako na přiklad hamr postavený v Mnichově biskupem Janem Rothem v roce 1500. Jméno stavitele je známo, rok je znám, ale kde hamr stál jsem se zatím nedopídil. Je tu také žádost na vodní kolo pro provoz brusky a ventilátoru v zámečnické dílně. Vodní kolo mohla mít také brusírna skla atd. Prostě nedá se najít najednou vše, co se v průběhu staletí ztratilo.