o Helence
HELENKA Z VRBNA II
Tento příběh se stal za panování habsburského monarchy Ferdinanda II. po bitvě na Bílé Hoře. Tenkrát začalo pronásledování odbojných šlechticů mezi něž patřili také páni z Vrbna. Když byli odpůrci trůnu a katolického náboženství pochytáni a souzeni, začalo se s popravami. Jen v Praze na Staroměstském náměstí bylo sťato 27 českých pánů a v každém kraji další a další padl také jeden z pánů z Vrbna a právě zde, někde kolem roku 1624 začíná tento příběh.
Když byl hrabě Hanuš z Vrbna popraven ponechal císař jeho ovdovělé manželce z celého majetku jen starý a již se rozpadající hrad nad Vrbnem zvaný Fürstenwalde. Vdova tam žila s desetiletou dcerkou Helenkou a starou tetou. Po deseti letech, když maminka zemřela zůstala Helenka na starém hradě, jen se svou starou tetou která ji dále vychovávala. Teta Helence často vyprávěla o jejím statečném otci a živila v ní od malička nenávist k císaři který dal pana Hanuše popravit.
Ale ještě nebyl všem dnům konec a strýc Hynek který císařovi uprchl s několika známými šlechtici,psal z uher kde čekali,že přijde čas a císař bude z moravské země utíkat jako kdysi oni.Ale nedočkali se.
Když vtrhli do země Švédové, ukázala se sice naděje, že se přece jen všechno k dobrému obrátí,ale zůstalo jen při naději. Švédští rejtaři tehdy obsadili Vrbno a že byli s horníky stejné víry, dobře si navzájem rozuměli. Také Bruntál dobyli jen hrad nad Vrbnem vzdoroval.Ten drželi císařští pevně v rukou a nechtěli se vzdát. Jakmile chtěli Švédové střílet z těžkých tarasnic, dal jim císařský velitel vzkázat, že mají na hradě jako rukojmí dvě ženské, Helenku a její tetu a začnou-li Švédové šturmovat dá obě ženy bez milosti popravit. Švédský obrist byl kavalír, nechtěl mít na svědomí smrt nevinných žen a proto nedobýval hradu násilím.Dostal se tam však v přestrojení za horníka a brzy se domluvil s Helenkou jak by šlo hrad dobýt bez prolévání krve.
Toho léta docházelo Helence právě dvacet let a tak si vyprosila na vojácích kteří ji hlídali,aby směla oslavit své narozeniny velkou hostinou.Svolili beze všeho,kdo by také odmítl hezkému děvčeti.A byla velká tabule,jídla a pití tolik, že císařští brzy leželi zmoženi na zemi.Na tuto chvíli Helenka čekala. Vytratila se z hodovní síně a utíkala na nejvyšší hradní věž.Odtud zamávala bílým šátkem směrem k Vrbnu. To bylo smluvené znamení a Švédští vojáci vtrhli do hradu a lehce jej dobyli. Sama Helenka jim otevřela hradní bránu a to bylo radostné uvítání.
Škoda, přeškoda, že radost mladých lidí netrvala dlouho. Ještě červnu toho roku přitáhlo ohromné císařské vojsko. Strhla se strašlivá bitva Švédský obrist v ní padl, třebaže všichni Vrbenští horníci Švédům pomáhali nic naplat. Císařští vtrhli do hradu a začali vraždit pálit a ničit. Helenka před nimi utekla do věže, kde byl uskladněn střelný prach. Když začali císařští vylamovat dveře vhodila do prachárny hořící louč. To je konec pověsti i hradu Fürstenwalde. Všechno vyletělo do povětří.
