Pověst o Quinburku
Šenkýř a rytíř Quinge-říkejme mu raději loupeživý rytíř a těmi se střední Evropa jen hemžila, Byli vlastně kumpány na život a na smrt jak praví pověst. Společně připravili o život starého mnicha a na jeho místo vybrali svého mnicha ,,lupiče a společníka“ .Postarli se o dalšího společníka a ten začal hospodařit po svém a podle přání rytíře Quinge.
Byli tedy tři a jejich nekalé řemeslo mohlo započít. Pod kostelíkem se nacházelo podzemní sklepení a odtud vedla tajná podzemní chodba až pod šenkovnu. V kostelíku před schody k oltáři zbudovali lupiči padací dveře. Mnich lupič lákal licoměrnou zbožností projíždějící k návštěvě kostelíka a tam se pomodlit před,,zázračným“mariánským obrazem, zdobícím oltář.
Jen co se takto nalákané oběti přiblížily k oltáři a stoupli na první schůdek k oltáři, použil mnich kovové táhlo, které uvolnilo skryté padací dveře a nešťastníci padali do připravené pasti. Ocitli se v tmavém sklepení buď těžce zraněni nebo mrtvi. Dveře nad jejich hlavami se vracely do původního stavu.
Jakmile se první část loupežného představení podařila měl proradný mnich po ruce lano ke zvonici kostelíka a zvoněním dával zprávu šenkýři a Quingemu do,,Zbojnické stráně“. Oloupení obětí vykonala další banda lupičů sloužících Quingemu,kteří v podzemí oběti likvidovali ale o způsobu jak se oběti do sklepení dostaly, neměli ponětí.
Náhoda pomohla tomu, že licoměrný mnich byl odhalen a své činy odpykal smrtí. Nejinak se vedlo dalším kumpánům v čele s Quingem. Slezským rytířům přišlo na pomoc vojsko vratislavského biskupa. V hořících troskách našel Qunge smrt spolu se všemi dalšími kumpány.
Vratislavský biskup nechal v okolí oněch míst les vykácet. Lesní krčma byla přestavěna na panské sídlo, po letech zde bylo založeno fojtství a bylo započato s obděláváním odlesněné půdy. Obydlí mnicha včetně kostelíka stálo ještě několik desetiletí, až obojí zlikvidoval zub času. Pomalu krok za krokem počala vznikat osada, později obec Mnichov.
